Federico Palatucci

Explo

Píše se den 15. listopadu 1992. Palermo, Sicílie.

Krátce před půlnocí - Byl proveden devastující nájezd na rodinu, která se zde držela již několik generací, rodinu, která měla samotné kořeny v 18. století, rodinu, která byla jedna z těch nejnebezpečnějších v tehdejších 9 sicilských provinciích, na rodinu .. - Palatucciových.

Lorenzo Palatucci, hlava rodiny - Zavražděn 16. listopadu 1992 - Průstřelem do hlavy,.- tedy v den, kdy mu na svět přišel jeden ze 2 synů - Federico Palatucci. Syna nikdy neviděl, protože matka Eleonora zrovna rodila. Lorenzo zrovna v den, kdy manželka rodila řešil záležitosti, tedy při porodu byla pouze jeho Matka společně s bratrem - Matteem. Federico Palatucci byl chirurgicky vybaven z děložní dutiny z otevřené břišní stěny, přežil.

Po porodu lokální chirurgici šli informovat telefonátem Lorenza, že mu přišel na svět nový člen, bohužel telefonát nikdo nezvedal.

Federicův bratr Matteo ihned vyrazil den poté za otcem, aby mu sdělil informaci. Bohužel (...), našel svého otce zastřeleného na podlaze v obývacím pokoji před krbem. Lebka prostřelená, Lorenzo mrtvý. Matteo klečel nad tělem svého otce a vzhlížel k Ježíši a přísahal nad mrtvolou svého otce: "Otče, já je najdu, budu pokračovat v rodinném řetězci a byznys potáhneme s bratrem Federicem, nezklamu tě. Děkuju za všechno, otče."

(...)

Několik dní po tom, co se tragédie stala - Krátce před pohřbem šel Matteo za bratrem s nožem v ruce - Do palce na ruce mu hrotem udělal krvavý vpich, krev následně rozmazal po celé ploše palce. "Bratře, tohle je za tátu" řekl Matteo.

Následně navigoval jeho krvavý palec nad kádinku, kde nechal krev pokapat. Pokračoval s nožem, vpíchl i sebe a kádi doplnil.

Vytáhl z kapsy pero a kousek papíru, kde následně napsal krví bratrskou následující: "Padre, nostro Dio. Alziamo lo sguardo con una pistola in mano, Papà." - "Otče, bože náš. Vzhlížíme k tobě se zbraní v ruce, tati."

Papír následně sroloval a do saka, které měl na sobě Matteo, mu vložil tento papír.

(...)

*O 20 let později*

Já Federico Palatucci a můj bratr Matteo Palatucci, jsme vyhnáni za prohnilou minulost rodiny - Kotvu jsme sesadili v Bostonu, kde tamní život připomínal krysí závod, kde se žilo ve stokách, většině jíž byla zem lehká a zbytek hazardoval se životem.

Každonoční přestřelky nenechali nikoho spát, obranné složky akce ignorovali, protože tamní život byl tak normálnímu životu cizí, že by přišli při nejlepším o život.

S bratrem jsme se vydali do ulic bloudit a navazovat kontakty, bohužel, vše bez úspěchu.

15-06-2017 - Boston

Kráčel jsem po ulici a snažil se najít nějakou spojku, nějaké znamení, kde bychom mohli pokračovat s bratrem v naší cestě, kterou jsme přislíbili před 25 lety - Bez úspěchu. Boston prostě nebylo místo pro nás.

Zaslechli jsme při sklenici Whiskey ve zdejším baru někoho, kdo mluvil o milionovém městě Los Santos - O městě, kde každý temný koutek má svůj příběh, a právě na jeden jsme narazili.

Byl tajemný, ale celkem na mol. - Říkal si Edward.

Ed: ,,Ty a ten divnej chlápek vedle tebe, kdo jste? Vy rozhodně nejste zdejší."

Fed, zaskřemořil bratrovi: ,,Mio dio, ten něco ví, pojďme na něj racionálně.“

Fed: „Inu dobrá, víš, kdo jsi ty?“

Matteo se pousmál a zažbrblal si: „Ten je rád, že je rád, se na něj podívejme.“ (…)

Ed: „HaHa, hladina humoru ve Vaší krvi, pánové, je stejně vysoko jako hladina alkoholu v mé krvi, líbíte se mi! Pojďte blíž, povím Vám něco, co by Vás mohlo zajímat…“ mezitím – „Barman! Nalej tady pánům na můj účet sklenici pořádné Whiskey!“

*Barman pomalu zvedne oči a zakřičí*

„Ty už se tady nikdy neukazuj! Kryso p-p-prašivá, platit čím ani nemáš!“ – „Hej chlapy, VODVEĎTE ho ven a dejte mu lekci!“

*Zdejší dvě gorily se ho chopily a odvedly ho ven a začaly ho mlátit kousek vedle baru*

Já, Federico – podíval jsem se na bratra a na první pohled nám bylo jasno: „Ten ví něco, co potřebujeme“ (…) Kývli jsme na sebe hlavou a šli jsme mu, nejspíš, zachránit život.

Vyšli jsme ven a slyšel jsem odněkud rachot, porozhlédli jsme se a jeden ze dvou, ho držel za hřbet a druhý do něj kopal.

Neznámá osoba: „Ty si myslíš, že šéfa budeš okrádat a nebudeš mu platit za pití?!“

Neznámá osoba n.2: „Tohle je tvůj konec!“

Matteo byl trošku výbušnej, ale tohle jsem fakt nečekal (…)

Vytáhl zbraň, natáhl a vystřelil 3 rány.

…

Jedna ze dvou osob dostala přímou kulku do hlavy, a ta druhá, ta byla zasažena do hrudi jedním nábojem – Osoba začala utíkat a po chvilce … Spadla na kolena a lehla do kaluže jako pytel smetí.

Edward stále ležel na zemi, ani nedutal.

Fed: „Je ti něco? Už je po všem, musíme zmizet.“

„Všechno v pohodě (…) jen jsem to dostal za toho sráče nejspíš jednou do ruky“ dodal Edward.

Byl tak opilý, že necítil bolest.

(…)

O týden později nám přišlo díky od Edwarda, že jsme mu zachránili život – Na oplátku nám vyklopil všechno o lepším životě v Los Santos, jak se tam dostaneme a dal nám také důležité kontakty.

Jeden z těch nejdůležitějších kontaktů byl William, který nám při oboustranném vyprávění životních historek, tak 2 měsíce po události s Edwardem, mimo jiné sdělil, že jeho nevlastní otec znal otce našeho dlouho zapomenutého, vzdáleného bratrance – Joseppeho Palatucci, který mimochodem prý míří do Los Santos, protože ho zasáhla rodinná tragédie, avšak nikdo neví, jak se to dozvěděl, že máme namířeno právě tam, a že už jsme s tamními lidmi ve spojení. Toto nám zůstane záhadou.

Nakonec, co jsme v Los Santos měli v plánu, že odcestujeme, tak jsme se krapet zdrželi.

Několik měsíců jsme ještě v Bostonu zůstali a plánovali každý kousek, každý scénář všech okolností – Jak se patřičně věci budou mít.

Edward se spojil s Willamem a vydal se o krok napřed, zjišťovat, jak se situace v Los Santos má.

Tedy naší hlavní spojkou a informací, než jsme do Los Santos šli začít budovat NAŠÍ věc, byl právě záhadný bratranec Joseppe, William, Edward a my – Bratr Matteo a já, Federico. Museli jsme spoléhat jeden na druhého, protože nikdy nevíte, kdo Vám v momentu co se nebudete koukat – Vrhne kudlu do zad.

Proto, než se firma stabilně postaví na nohy, tak si musíme všechny pořádně proklepnout. Protože už jen z horoskopu, jak určitě znáte – Listopad – Rodné znamení Štír – Dloubat a dloubat tak dlouho, dokud nebudu vědět vše. To jsem přesně Já, Já – Federico Palatucci (…)

In memory of Lorenzo Palatucci

A jdeme s bratrem v cestě dál, tak, jak by si Otec náš přál.

Hnijící mršiny krmí prašivé myši.

Nakažené blechy nosící na svém plyši.

S pařáty ze rzi a očima s hnisem.

Nakaženi sifilisem.

Tuláci si vyřizují dluhy, účty.

Sami snižují své počty.

A tam, kde mor na tělech sídlí.

Netopýr třepetá křídly.

Tam, v těch slojích, tmavých tlamách.

Hořících mrtvol jamách.

Kde konec je dobrodruhů.

Zůstal jsem – poslední svého druhu.

Povolal jsem syny mé, dokončete moji cestu.

- Lorenzo Palatucci, při fajfce a piánu.