Akimiri Hajime

Sho

Jméno a příjmení: Akimiri Hajime (pozn.: V japonštině znamená tohle jméno začátek)

Datum narození: 16. 9. 1998

Sourozenci: Žádné nemá

Nejbližší přátelé: Takayama Tokurato

Pohlaví: Muž

Váha: 85 kg

Výška: 185 cm

Jazyky: Angličtina, Japonština

Původ: Japonec

Karma: Neutrální

Popis postavy: Hajime je původem Japonec, což dokazuje i jeden typický rys a to sešikmené oči, které jsou modré, jako barva moře, které zakrývají právě blonďaté vlasy. Mladý muž je vysoký přibližně 185 centimetrů a hubené postavy s širokými rameny. Tedy alespoň se sportu neštítí. Oděný je převážně ve společenském ošacení doplněné o dlouhý černý kabát s kloboukem na hlavě. Plné rty pak tvoří povětšinou vážný výraz a chůze je klidného rázu.

Charakter postavy: Hajime se díky Tokuratovi naučil spoustu věcí a hlavní z věcí byla právě disciplovanost, poslušnost a morální hodnoty. Díky jeho výcviku se dokázal v průběhu let naučit skrývat své emoce a skrývat je za chladnou masku s domnělým nenávistným pohledem. Hajime neuznává slabost jiných a dokonce ani tu svojí. Ovšem v jádru je to poměrně milý muž a pokud si k němu umíte najít cestu, může se stát, že poodhalíte roušku jeho skutečné povahy. Uznává autority, poslouchá pouze hlavu rodiny a není zvykem, aby rozkaz neuposlechl – takový řadový voják. Totéž ale požaduje i od druhých pokud mu je svěřena jistá zodpovědnost. Hrdě a s pokorou přijímá i tresty za kázeňské přestupky, kterých se jednou za čas dopustí nebo kdy v minulosti dopustil. S hlavou rodiny jedná s úctou a totéž platí i o jeho synovi. Ctí pravidla a hiearchii v rodině Yakuzy. Je-li někdo v ohrožení z jeho přátel, umí jít dokonce i přes mrtvoly

Dovednosti: Zacházení se zbraněmi i katanou, nadprůměrná inteligence, bojová umění.

Životopis: Hajime se narodil na druhém největším ostrově Hokkaidó jedné z místních prostitutek, která se ho ale okamžitě po porodu musela vzdát. Mladá žena nebyla připravena na to nést těžké břímě a vychovávat syna, na kterého nebyla připravená. V té době bylo Hajimeho matce pouhých sedmnáct let. Hajime tedy byl přestěhován do jednoho z volných sirotčinců v Niigatě. Přesto, že s ostatními dětmi vychází zprvu úplně bez problému, cítí, že je někdo úplně jiný. Nakonec se s dětmi odcizí a hraje si pouze s Akirem a Ichirem. Pro ostatní začíná být tahle skupinka tří dětí nanejvýš podivnou. Baví se téměř jenom spolu a nikdy k sobě nepouští nikoho dalšího. K první smůle mladého Hajimeho přichází o Akira a necelé o dva měsíce později i o Ichira. Oba dva kamarády adoptují lidé z rodin, kde nemohou počít dítě a Hajime zůstává tak sám. Rozhodne se z domova pro děti utéct, když už se situace stane opravdu nesnesitelnou. Děti si jej dobírají kvůli mnoha věcem a hlavně díky tomu, že ho nikdo nemá vůbec rád a dokonce i někteří vychovatelé se na chlapce dívají skrze prsty. Přesto si k jednomu vychovateli najde cestu u které alespoň na chvíli nalezne bezpečí v područí něhy. Mladá Etsuko se stará o Hajimeho, jako o vlastního a tím se stává u dětí ještě více odstrčenější. Hajime se rozhodne utéct z domova, když mu začnou děti ještě více ubližovat. Stane se tak několik týdnů před tím, než ho potká osudová změna. Přes velmi krušné začátky je nakonec přijat do rodiny pána Takayami o jejichž činnosti nemá ani ponětí. Dokonce i tam pociťuje, že krom pána, který jej našel zuboženého na ulici, ho moc dobře nepřijímají. Je terčem i tichého posměchu, dokonce i urážek a ponižování. Situace se změní až tehdy, když syna hlavy rodiny vytáhne ze školního průseru a díky tomu se hlava rodiny nedozví o tom, kdo tehdy toho chlapce ze spodního ročníku surově zbil. Tehdy i syn Tokurata začne Hajimeho uznávat. I nadále poslouchá hlavu rodiny a učí se všemu, co umí i jeho pán. Kterého s postupem času považuje dokonce i za otce. S respektem, úctou a pokorou. Jak zavelí, tam půjde i on.

Příběh postavy z útlého dětství – 24. 12. 2006, 17:30

Ukázal prstem na noční oblohu ze které posléze začaly padat vločky sněhu. Třásl se zimou a cítil každý mrazivý nádech sněhu, který se mu nekompromisně dostával na chodidla skrze děravou podrážku ošuntělých bot. Vydechl obláček páry z úst a promrzlé ruce strčil do kapes od malého kabátu, který byl stejně děravý, jako jeho boty. Vesele si hrající děti nadšeně povykovaly a radostně po sobě házely koule sněhu, aby si tak užili zimních radovánek. Hajime děti sledoval se smutným pohledem a posledních pár kroků udělal směrem k osamocené lavičce, kam se posléze usadil. Zhluboka se nadechl a nasál do plic objemnější dávku vzduchu, načež z druhé kapsy vytáhl malou pet láhev, aby do ní vzápětí nabral trochu sněhu snad ve snaze jej nahřát, aby se mohl alespoň trochu napít. Nepamatoval si, kdy naposledy jedl něco opravdu dobrého.

„Dívejte se na toho kluka! Jak je ošuntělej!“ Ukazovala na něj prstem malá holčička a sledovala Hajimeho počínání. Na takové urážky byl opravdu zvyklý, už dokonce ze sirotčince a nevěnoval tomu ani za mák pozornost. Láhev pečlivě uzavřel a schoval zpátky do boční kapsy.

„Ten je škaredej a špinavej!“Zakřičelo další dítě.

„Však se na něj podívejte! Špinavej škarohlíd.“ Hajime zesláble pohlédl směrem k dětem a než stačil jakkoliv zareagovat, už cítil sněhovou kouli, která mu nekompromisně přistála přímo v obličeji. Hrkly mu slzy do očí a usoudil, že bude nejlepší, když se zase posune o něco dál. Předevčírem našel v popelnici kousek vyhozené housky s trochou Sushi, které tak zbožňoval. Doufal, že se mu podaří něco zase najít.

Pomalu se postavil na nohy a zavyl bolestí, když ucítil tupou ránu do zátylku. To jeden z chlapců udeřil Hajimeho pěstí. Vrávoravě udělal několik kroků vpřed a podíval se útočníkovi přímo do očí. Chvíli nehnutě stál v očekávání a příslibu další rány.

„Co tady chceš, špíno?“ Znovu ucítil náraz a tentokrát už nezavrávoral, byl na něj totiž připravený.

„Snad nemusí ničemu vadit, když se tu jenom tak procházím, ne?“ Hajime mu náraz opětoval. Byl na tohle jednání zvyklý už od samého začátku. V kolektivu dětí v sirotčinci moc nezapadal a dva kamarády, na které se mohl spolehnout a vždy obrátit o pomoc adoptovala jedna Pěstounská rodina.

„To si piš, že to vadí, baka!“ Ryuu se tentokrát napřáhl a udeřil Hajimeho přímo do očí. Další dva chlapci stojící za hlavním kumpánem se rozběhli proti bezbrannému chlapci s jasným cílem mu dát, co proto. Hajime počítal s tvrdou lekcí a proto se nesnažil bránit. V tichém příslibu přicházející bolesti pevně sevřel oční víčka k sobě, ale neroztržený ret a zlomený nos očividně nebyl jediným štěstím téhož dne.

„Myslím, chlapci, že ho můžete snad nechat na pokoji? Je to jenom chudý chlapec a proto není nutné, abyste ho museli ihned mlátit, že se tu jenom prochází, nemám-li pravdu?“ Hajime otevřel oči a ohlédl se přes rameno. Muž středního věku držel ruku Ryuua a sledoval útočníky velice vážným pohledem. Oblečený byl v drahém společenském ošacení a na hlavě černý klobou, který mu tak zakrýval jeho vlasy. Promnul si hladce oholenou tvář a věnoval Hajimemu jeden z menším úsměvů plných povzbuzení. Přesto k těm třem vzhlížel přísně a odmlouvání se v jeho očích netolerovalo.

„Pokud odejdete nebudu nucen použít donucovacích prostředků a volat zbytečně bezpečnostní složky. Nemám pravdu?! Odejděte,“ Ryuu se záhadným způsobem vysmekl ze sevření neznámého dospělého a okamžitě se vydal na útěk i se svými kumpány. Věnoval Hajimemu nenávistný pohled, než zmizeli ve stínu stromů s přicházející nocí.

„Jak se jmenuješ chlapče?“ Sklonil se k Hajimemu a podíval se do jeho slzami zalitých očí.

„Jmenuji se Akimiri Hajime, pane,“ Sklopil hlavu směrem k zemi a odmítal se pánovi podívat do očí. Ten jenom položil dlaň na jeho oči a setřel mu kanoucí slzy.

„Podívej se na mě Hajime, prosím.“ Hajime neodporoval a znovu zvedl hlavu.

„Chce to odvahu postavit se třem chlapcům. Chce to sílu zůstat stát na místě a očekávat ránu. Chce to jistou dávku rozumu, aniž by ses bezhlavě pustil do přesily, kde nemáš šanci na jasná vítězství. Jmenuji se Takayama Tokurato a rozhodl jsem se, že když jsou ty Vánoce, pomohu ti.“ Hajimemu se ani ve snu nezdálo, že se na něj ještě někdy usměje štěstí. Poprvé v životě se upřímně a od srdce usmál.

„Arigató, Takayama-sama.“ Uctivě se pánovi uklonil a odešel s ním po jeho boku vstříc novému životu.