André Baptiste LeClair

FinalSequence

Name: André

Middle name: Baptiste

Surname: LeClair

DOB: 10/03/1979

POB: Dax, France

Education: Faculty of Psychology

Languages: French, English, German

Photography:

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předmluva: 

Jmenuji se André, a rád bych se s vámi podělil o můj zkrácený životní příběh.

Dětství:

Od narození až do osmi let jsme bydleli městečku Dax. Konkrétně tedy od desátého března roku '79, kdy jsem přišel na svět. Nepamatuji si prakticky nic, kromě posledních tří let v tomto městě, ale ruku na srdce, kdo si pamatuje své první roky? Nicméně během posledních dvou let toho bylo opravdu hodně. Začal jsem chodit do školy, a začal se věnovat svým aktivitám. S rodinou jsem žil na pobřeží, takže jsem měl poměrně rozmanitý výběr. Ve finále jsem se začal věnovat lodím, přesněji vodním skůtrům. Tehdy jsem nevěděl čím se můj otec živí, ale všechno mi financoval on. Dokonce mi koupil vlastní vodní skůtr, na kterém jsem jezdil vždy když jsem mohl. Ale všechno jednou končí, a přesně i po vzoru této věty skončila naše působnost zde. Museli jsme pryč. Přestěhovali jsme se do města Lacanau, které bylo o hodně menší, ale bylo malebné, a mělo jezero. V té době jsem byl velmi rád za to, že jsem mohl pokračovat ve své aktivitě, nicméně času, který mi otec věnoval ubylo. Matce se narodil další syn, konkrétně v listopadu '87, jménem Phillipe. Klučina rostl, ale bohužel jak pro mě, tak pro něj jsme se opět stěhovali, nyní již ale do většího města, konkrétně Le Mans. Otec zde prý dostal novou, lepší práci, a také poměrně luxusní ubytování. No, kdo by nechtěl na konci osmdesátých let bydlet v dvoupatrovém bytě uprostřed Le Mans, že? Nicméně roky plynuly, a to velmi klidně. Nicméně pojďme přeskočit tu nudnou část, kdy mě otec zasvěcoval do jeho podnikání, a skočme rovnou do mých 24 let.

Dospělost:

24 let, poměrně slušný věk už, nicméně pro mě velmi tragický. Konkurence v Le Mans na otce přichystala past, a od doby kdy odjel vyřídit jednu zakázku se již nevrátil. Bohužel do teď jsme o něm neslyšeli, ale smířili jsme se s tím, že je mrtvý. S bratrem jsme přerušili vše, co jsme měli rozdělané, opustili jsme veškeré kontakty, a přerušili všechny styky s klienty a dodavateli. Potřebovali jsme vypadnout, a to hodně rychle. Vybrali jsme si Marseille. Město, jež nemusím představovat, a které zná snad každý. Zde jsme pomalu začali budovat jistou pověst. Od nuly, bez ničeho. Ano, nějaké peníze jsme měli, ale to nám tak tak stačilo abychom měli na základní život. Od té doby jsme se několik let snažili vybudovat stabilní jméno, které by znal každý v této branži. Ono, ve finále se to i povedlo, ale trvalo to dlouho. Kolem mých třiceti let jsme začali uvažovat o nějakém rozšíření. Ne že by pro nás byla Francie malá, to ani náhodou, jen jsme potřebovali vypadnout ven, a začít někde znovu. Postupně tyto dvě části spojit, a vybudovat tak impérium. Nicméně vyhrálo Švýcarsko, Dadurch habe ich auch Deutsch gelernt, kde jsme si koupili dům v Curychu, a začali budovat. Opět, trvalo to několik let, ale naše jméno se začalo čím dál tím více objevovat mezi tou nejvyšší skupinou lidí v této branži. Nutno podotknout, že jsme se zbavili drog, se kterými jsme začali ve Francii. Nevertheless, po asi deseti letech, poměrně dlouhých a nebezpečných deseti letech jsme se opět přestěhovali. Museli jsme rozšiřovat naše impérium, kdo by to také nedělal, že? Nyní vyhrála Amerika. Ptáte se, proč jsme opustili starý kontinent? Je to poměrně snadné. Celá západní Evropa byla profláklá, a na východ jsme nechtěli. Inu, zde jsme začali v Los Santos, kde jsme za peníze které jsme si přivezli ze Švýcarska koupili ranč. Ranč, kde máme prakticky vše co potřebujeme, a co bychom do budoucna potřebovat mohli, a začali jsme si opět budovat jméno.

A jak to dopadlo? To nevím ani já sám, na to si budete muset počkat na další vydání, nebo policejní spis.

Životní krédo:

FR: La violence est une arme pour les faibles.

ENG: Násilí je zbraní pro slabé.