Gabrielle Bennett

Sivinetter

Gabrielle se narodila v Londýně jako nechtěné dítě, proto není divu že její příběh začíná v jednom sirotčinci. Vždy chtěla znát svůj pravý původ, ale jediné co ji bylo řečeno že její matka musela být jistě jedna z těch náctiletých feťaček. A ačkoliv si to sama nikdy nechtěla přiznat, v hloubi duše tušila že to nejspíše bude pravda. 

Její dětství v sirotčinci bylo krušné. Pokaždé byla jak se říká: “na špatném místě, ve špatnou chvíli”. Mnohokrát byla trestána i za věci, které neudělala. Drobné krádeže její spolubydlící z pokoje, která své trofeje schovávala všude po společném prostoru. Nebo byla nařčena z posprejování zdi v jídelně, když se šla jednou v noci napít vody. Nenáviděla to tam. Tak hrozně moc až vzdala jakékoli možnosti se s někým spřátelit a začala bojovat sama za sebe. Když ji někdo ublížil, zařídila aby mu bylo ublíženo také. Nějaký nespravedlivý trest, ztrestání rákoskou, nebo dokonce přímou jízdenku do pasťáku. Takto dokázala přežívat a bojovat až do svých 10 let, kdy byla adoptována jedním postarším, milým párem. Zpětně ji jich bylo líto, ale v té době ji stačily dva měsíce aby si usmyslela že se nenechá ovládat cizinci, kteří se prohlásili za její rodiče. A tak se stalo že se tahle průbojná holka ze sirotčince musela naučit jiný druh boje v divokých ulicích Londýnského podsvětí.

Začátky byly kruté. Přespávala v jednom opuštěném domě se smažkama a dalšími dětmi co uprchli ze svých domovů. Jedla co si ukradla, nebo ji někdo dal. Společně s ostatními chodili na smeťiště, hledat cenné věci aby je mohli prodat. A když někdo skutečně našel něco cenného, strhla se o to bitka, kterých se snažila vyhýbat. Marně. Každým dalším dnem začala litovat svého útěku a zároveň se začala modlit v zázrak.

Zázrak ale nepřišel. 

Kdo ale přišel byl muž jménem Henry Bennett. Jednoho dne se prostě zjevil uprostřed té špíny snažící se najít smažku, která by ho dovedla k jeho dealerovi. A i když našel takovou, která by vnímala, odmítal to pro něj udělat ačkoliv ten jejich pohled na balík peněz, který jim byl nabízen, vypovídal dost o tom že by to možná i udělali. Gabrielle nikdy zpětně nevěděla proč to tenkrá udělala, ale prostě vstala, šla k němu a oznámila mu že ví kde najít toho koho hledá.

A tak začala pro něj pracovat. Nejdříve jen jako malý ptáček,  ale později se jí i ujal a časem adoptoval. Za střechu nad hlavou, jídlo, teplou postel a studie, mu pomáhala získávat informace jaké potřeboval. Doprovázela ho na setkání s významnými lidmi, jako jeho dcera, nebo neteř, nebo cokoliv se zrovna hodilo. Protože taková něžná dívenka nemůže být přece nebezpečná.  

Často se i stávalo že Henry musel odjet do zahraničí, a i když prosila sebevíce, nikdy ji nevzal sebou. Zůstávala tak i týdny sama doma s milou kuchařkou a soukromým učitelem. Studovala jazyky, matematiku, chemii, technologie, nebo i sebeobranu. A když se vrátil, musela mu vždy předvést co nového se naučila. A ona skutečně byla pilná. Za žádných okolností ho nechtěla zklamat.

Tak tomu bylo do jejích čtyřiadvaceti, kdy svého otce viděla naposledy před jeho náhlým zmizením. Stopy, které po něm zůstaly byly mizivé, ale byli. Dlouho pátrala, než ji všechny indicie dovedli přes celý oceán až do Ameriky.